RECENZE: Šarlatán je divácky vděčný, ale nutí ho pokládat si otázky, které by měly být zodpovězeny už ve filmu.

Šarlatán režisérky Agnieszky Holland, která si získala diváky i kritiky velmi povedeným třídílným dramatem Hořící keř (2013), putoval do kin s několikaměsíčním zpoždění díky pandemii koronaviru. Je otázkou, jestli by film v původním termínu vydělal víc peněz, ale když vezmeme v potaz současnou situaci, tak se na Šarlatána chodí a čísla nejsou úplně zlá. O tom svědčí i počet diváků, kteří film navštívili. Za měsíc od premiéry jich bylo více než 200 000.

Film vypráví o léčiteli bez odborných znalostí Janu Mikoláškovi (Ivan Trojan, Josef Trojan), který za svého života pomohl vyléčit miliony lidí z různých společenských vrstev. Z moči dokáže diagnostikovat pacientovu nemoc, s kterou si často ani doktor neví rady. Mimo to bojuje i se svými vlastními démony, jako jsou třeba zdravotní problémy nebo homosexuální vztah se svým asistentem (Juraj Loj).

Film je řemeslně natočen perfektně. Kamerové záběry jsou často tak dobré, že zapomenete, že jde o český film. Možná příliš uměle až digitálně působí scéna, kdy vlak uhánějící na Slovensko projíždí lesnatou krajinou. Střih dává celému filmu spád. Zatýkací scény vyvolávají v divákovi znepokojivý pocit, a i když se jen konverzuje, tak si film udržuje potřebné napětí. Scénáristicky se dílo také povedlo na jedničku. Zobrazuje důležité aspekty Mikoláškova života a nenásilně do něj napasoval i fiktivní postavu asistenta Františka Palka (Juraj Loj). Celá postava hlavního hrdiny je ale do jisté míry po celý film záhadou. Proč si nevyléčí svoje zdravotní problémy sám, když jiným dokáže pomoci? Jaké psychické problémy vlastně postava má? Jedna agresivní scéna s mladým Mikoláškem, kterou nechci prozrazovat, mi zcela smysl nedávala a jen podtrhla hrdinovu zvláštnost a tajemnost. Po hudební stránce dominují smyčcové party, které dokreslují atmosféru filmu ve chvílích, kdy se například řeší Mikoláškovo neoprávněné zatčení a obvinění z vraždy.

Herecké výkony jsou špičkové. Ivan Trojan, který ztvárňuje dospělý obraz Jana Mikoláška, je zárukou uvěřitelnosti snad v každém jeho filmu (Bouráka neberme v potaz). Perfektně se popral i se sexuálními scénami s hereckým kolegou Jurajem Lojem. Ten je spíše začínajícím filmovým hercem, ale známým hercem ze slovenských seriálů. Své role se ujal se ctí a rozporuplnost, která se v jeho mysli odehrává kvůli nevyjasněné orientaci, je hodně uvěřitelná. Mladší verzi Mikoláška ztvárňuje skvěle Trojanův syn Josef, který si sice zahrál už před patnácti lety v prvním dílu Anděl Páně, ale vidět na filmových plátnech je až v posledních letech. Svým hereckým výkonem zdatně sekundoval svému zkušenějšímu otci.

Šarlatán je dobrý film se skvělými hereckými výkony, hudbou a díky zpracování bude divácky oblíbený. Příběh má na pozadí velice temnou část našich dějin, která je stále aktuální, má co říct a je divácky vděčná. Vzhledem k malému výběru filmů v tuzemských kinech se nevyhnu srovnání s životopisným Havlem a myslím si, že ač je každá z postav součástí jiného období, tak filmařsky a scénáristicky je ve filmu postava hlavního hrdiny vykreslena tak, že po jeho zhlédnutí máte potřebu pokládat si otázky, které by určitě měly být zodpovězeny.

8/10